|
|
 |
| |
 |
 |
 |
 |
Socioterapie je
interdisciplinární obor, jehož cílem
je dosažení lidské integrity a kompetence i
schopnosti realizovat své osobnostní potenciality
v rámci fungujícího
sociálního pole a dynamiky
sociálních vztahů, s přiměřenou mírou
schopnosti adaptovat se na společenské podmínky
bez ztráty subjektivity a originality a bez
ubližování referenčnímu
okolí. Socioterapie zasahuje nejen ve prospěch jednotlivce,
páru či skupiny, ale také ve prospěch
okolí jednotlivce, páru či skupiny. |
|
|
|
|
|
|
|
Socioterapie
jako disciplína měla dříve vždy několik
skromných
řádečků v učebnicích psychiatrie; často byla
zaměňována se sociální
prací jako takovou.
A často také nebyla přesně definována -
šlo
´jakoby´ o samozřejmou součást
eklektické
výbavy pracovnice či pracovníka. Na
počátku
devadesátých let dvacátého
století
realizoval Moravskoslezský ústav
sociálních
analýz první socioterapeutické
výcviky.
Výrazný posun v úvahách o
socioterapii
přinesl pak zákon o sociálních
službách, ve
kterém jsou sociálně terapeutické
činnosti uvedeny
jako nedílná součást
většiny
sociálních služeb. Myšlenka, že
socioterapie
není pouhým eklektickým souhrnem
technik, ale že
je JINOU PRAXÍ, vycházející
sice z
psychoterapie, ale konstituující se podle
vlastního (zejména ze systemiky
vycházejícího) paradigmatu, se ujala. |
|
 |
 |
 |
V
sociální práci i v
sociálním
pomáhání v
širokém slova
smyslu
uzrával čas k hledání
nového paradigmatu,
který by byl akceptovatelný v terapii i v
sociální intervenci, který by mohl
přispět k
rozvoji pomáhání jak jako
samostatná
technika, tak jako součást,
doprovázející
pevně ostatní dovednosti
pomáhajícího
profesionála, respektující
zásadní
pravidlo, že "Není možno nekomunikovat " (P.
Watzlawick J. H. Beavin D. D.
Jackson).
Mnozí teoretici i praktici nalezli v
radikálním
konstruktivismu jednoduché vyjádření
toho, co
tradiční filosofii činilo potíže, totiž
jasné
etické stanovisko: ‘Nesmíš
druhému
ubližovat!’. Tento požadavek
neubližování
vyplývá z uznání
lidského vztahu a
tedy z uznání autonomního
druhého jako
podmínky vlastní smysluplné existence
(Glasersfeld, E., 1997).
|
|
Nejenom
v sociální práci,
nýbrž i v
pomáhajících profesích v
širokém slova smyslu (zdravotnictví,
psychologické poradenství apod.)
uzrávají
přístupy, pracující s podporou
kompetencí
klientek a klientů v řešení jejich
starostí.
Nejedná se o uplatňování
schématu, kdy
pomáhající pracovník
má MOC a
pracuje s BEZMOCÍ, která je atributem člověka
pomoc
potřebujícího. Začíná se
pracovat na tom,
aby byla zvýšena MOC. kompetence klienta k
řešení své
nepříjemné situace. Po
prvém výcviku, pracujícím s
konceptem
socioterapie (pro pracovníky Charity v roce 2000)
začíná v roce 2009 svůj kurs
´Umění
socioterapie´ GAUDIA-ISZ. Začínají se
objevovat
prvé texty, které vycházejí
z principu
systemického, ale cíleně ho
rozšiřují o
socioterapeutický pohled (socioterapie je
svébytnou
disciplínou). Tento
web by chtěl přispět k rozvoji
socioterapeutického myšlení
tím, že
poskytne platformu k publikování textů
(teoretických i z dobré praxe
vycházejících) a k diskusi,
která může
pomoci k etablování socioterapie jako
nezbytné
součásti profesního portfolia pracovnic a
pracovníků pomáhajících
profesí. |
|
|